Athénská muzea

Nabídka muzeí je v Athénách opravdu pestrá, ačkoliv někdy nabírá až extrémních podob (Muzeum nápisů jsme si tedy odpustili). První muzejní expozicí, kterou jsme navštívili, bylo nové muzeum Akropole. To, že návštěvníkům nabídne kvalitní sbírku, se dá předem očekávat. Jeho velkou devízou je ale moderní pojetí, kterým exponáty či lépe jejich fragmenty prezentuje. Rekonstruuje od samého počátku kompletní příběh Akropole od prehistorického období až k historicky doloženým časům rozkvětu i úpadku posvátného athénského pahorku, navíc prezentace je plně v souladu s moderním prostorem, ve kterém se nachází. Spolu s návštěvou Akropole i vystavenými artefakty vám všechny informace z pečlivě připravených textových panelů (v řečtině a angličtině) krásně zapadnou do sebe. Navíc cena je směšná, 5 € za osobu, studenti zdarma.

Kykladský mimozemšťan

Vysoko nasazenou laťku ale udržela i ostatní muzea, která jsme navštívili, Muzeum kykladského umění (poblíž náměstí Syntagma, na úpatí pahorku Lykavitos, nachází se tu valná většina athénských muzeí) ji dokonce překonalo. Nevím, jestli jsme někdy viděli lépe připravenou expozici, navíc připočteme-li, že muzeum nedisponuje ve svých sbírkách žádnou turistickou bombou. Ale procházka celkem čtyřmi patry moderní, prosklené budovy, do které vstoupíte skrze honosnou, starobylou vilu vizáže ambasády, vám řeknou o různých podobách starověkých kultur v antickém prostoru víc než půlrok ve škole. V prvním patře si skrze kykladské umění definitivně potvrdíte, že na počátku měli ještě před slovem hlavní slovo mimozemšťani, o patro výš si odskočíte za Mykéňany a Mínojci, kteří uměli úplně všecko i psát, a to ještě předtím, než to v Řecku na 400 let zapomněli, a pak hurá na Kypr, kde pravděpodobně řádil jiný mimozemský kmen specializující se na ufovázy a míchající řeckou kulturu s perskou a egyptskou, jak se mu to zrovna hodí. To všecko interaktivně, což vrcholí v posledním patře, které je věnováno každodennímu životu v Athénách dávno před jejich rozkvětem v pátém století před Kristem. Bomba, za 5 €, student z EU platí polovinu. 

U dalších muzeí jsme přece jen na drobné limity narazili. Když Shakespeare něčemu nerozuměl, říkal: „It’s Greek to me. Právem. Národní archeologické muzeum (NAM, 7 €/osoba, studenti zdarma) a Byzantské muzeum (4 €/osoba, studenti zdarma) mají skutečně exkluzivní sbírky a prezentují je výborně. Jenže… Obě svým návštěvníkům nabízejí v zimě (tedy do 31. 3.) pouze část expozice, přičemž NAM to vůbec nesignalizuje, v byzantském nám slečna s uzarděním ve tváři sdělila, že v zimě nemají dostatek personálu. Jó, krize je krize, co dělat. V NAM navíc nelze platit vstup kartou (což oproti tomu jde v Athénách skoro všude).

Národní archeologické muzeum v Athénách

Benakiho muzeum ležící v těsném sousedství Kykladského má přece jen poněkud zastaralé pojetí prezentace svých sbírek. Pan Benaki, milionář a mecenáš umění, už je dávno po smrti a od ní se v muzeu evidentně nic nepřihodilo. Ale jinak tam byl fajn personál, starší pan se krásně snažily mluvit anglicky, prostě i přes všechny výhrady z českého pohledu nedosažitelný sen. A když už jsme u toho snu, to jsou vlastně poslední dvě patra Benakiho muzea. Jde vlastně o zhmotnění snu moderního Řecka o samostatnosti. Takže čekejte spoustu krojů, uniforem, Byronovy bambitky, partyzánské prapory a tolik nacionálního patosu, který se do příslušných místností vejde. Ale ten k Řekům patří, tak jim ho nebudeme brát. Raději se z muzea přenesme do ulic současných Athén. Čekejte další článek! A pokud jste tak ještě neprovedli, přečtěte si Úvod do Athén a článek o prehistorických a antických Athénách!

Autor: Aleš

Editor: Anetka

Galleria degli Uffizi: nezapomenutelná, náročná a nádherná

V předchozím příspěvku jsem se zmiňovala o první neděli v měsíci, kdy jsou italská muzea otevřena zdarma. Během tohoto dne jsem ve Florencii stihla navštívit nejen krásný Palazzo Pitti, ale také místní archeologické muzeum, Museo Archeologico Nazionale, kde je umístěna kolekce etruských pokladů, řeckých soch a část muzea je zasvěcena starověkému Egyptu.

Dnes mám ale v plánu popsat vám zážitek z jedné z nejstarších a nejslavnějších galerií západní Evropy. Do Galleria degli Uffizi jsem se pokusila dostat ještě před návštěvou Palazzo Pitti, avšak neděle přilákala obrovský dav lidí.

K mému velkému štěstí fronta odpoledne opadla a po půl hodině čekání jsem vnikla dovnitř bez toho, abych musela platit regulérní vstupné 8 €. Velmi často je však vstupné vyšší kvůli dočasným exhibicím. Doporučuji vám proto podívat se na webové stránky galerie a zajistit si lístky online. Sice si připlatíte 4 €, ale vyhnete se frontě, která vás může od návštěvy Uffizi lehce odradit. Galerii najdete mezi Palazzo Vecchio na Piazza della Signoria a nábřežím řeky Arno. V pondělí je galerie zavřená, v ostatní dny funguje pro návštěvníky od 8.30 do 19.00.

Cestu do galerie poznáte o víkendech hravě.

Galleria degli Uffizi v překladu znamená „Galerie kanceláří“, neboť její prostory původně sloužily jako kanceláře. Architektem paláce Uffizi je Giorgio Vasari, kterého tímto úkolem pověřil Cosimo I. Medicejský již v roce 1560. Palác je zajímavý nejen kvůli pokladům uvnitř, ale i jako budova sama osobě. Vasarimu se podařilo galerií propojit Palazzo Vecchio, Ponte Vecchio a Palazzo Pitti. Vstup do tajné chodby Corridoio Vasariano vedoucí mostem Vecchio je však možný pouze ve skupině s průvodcem a předchozí rezervaci. Ta vás může vyjít na více než 65 €.

Přejděme konečně k tomu nejdůležitějšímu - obrazům. Jakousi tváří Uffizi se stal obraz Zrození Venuše (Nascita di Venere) a o neméně poutavější Jaro (Primavera) od florentinského malíře Sandra Botticelliho. Při pohledu na tato mistrovská díla pochopíte, že renesance si zachovává svou krásu napříč staletími. Botticellimu se podařilo na plátno přenést jak Platonovu filosofii, tak i jemnost a citlivost. Abyste ocenili jeho tvorbu, nemusíte být žádní odborníci přes dějiny umění či malířství. Stačí se pouze kochat tím, co máte přímo před očima.

Sandro Botticelli: Nascita di Venere (1483-5)

S odkazy slavných renesančních umělců se budete setkávat snad na každém kroku. Objevíte zde Michelangelovu Svatou rodinu neboli Tondo Doni, Da Vinciho Křest Ježíše Krista (Il Battesimo di Cristo), Zvěstování Panny Marie (l'Annunciazione) a Klanění tří králů (l’Adorazione dei Magi). Další významnou zastávkou v galerii je štít s vyobrazenou hlavou Medusy a Bacchus od výjimečného Caravaggia. Pokud ještě stále čtete tyto vyčerpávající odstavce, dovolím si zmínit ještě Tiziana, Raffaella, Filippa Lippiho a předchůdce renesance Giotta. Díla všech těchto velmistrů tu na vás čekají.

Před návštěvou galerie vám radím dobře se připravit, načíst si co nejvíc materiálů, abyste nic významného nepřehlédli a případně si pořídili mapku. Určitě se nezapomeňte informovat o tom, které sály jsou zavřené a které otevřené. Velmi užitečné vám mohou webové stránky Uffizi.com nebo Uffizi.org. Až budete procházet sálem číslo 90, snad si na moje doporučení vzpomenete. Řada výjimečných uměleckých kousků se totiž ukrývá až na samém konci prohlídky.

A jsme i na samém konci mého dnešní pojednání. Mám pro vás už jen osobní novinku na závěr - koupila jsem si kolo! 

Držte mi palce!

Můj nový nejlepší kamarád!