O současných Athénách

Athény nás popravdě okouzlily téměř bez jakýchkoliv výhrad. Není to skanzen pro turisty, není to nekropole, ale skutečná metropole se všemi potenciálními klady a jistě i odvrácenou stranou, kterou ale dovedně skrývá. Budete-li si vybírat bydlení, zkuste to co nejblíže centra. V takovém případě totiž vůbec není nutné řešit něco jako hromadnou dopravu. My jsme si ji užili jen cestou z letiště a na letiště při výletu do přístavu Piraeus. Ve všech případech šlo o metro. Na modré trase (ta letištní) jezdí moderní soupravy a informační tabule jsou dvojjazyčné. Na červené a zelené trase potkáte většinou soupravy staré. Nesetkali jsme se ale s žádnými problémy. Přestupní lístek platný 90 minut stojí 1,40 euro, studenti z EU potřebují pouze poloviční za 0,60 euro.

Athénský přístav Piraeus

Dále je třeba vyhýbat se okolí náměstí Omonia. Plateia Omonia mělo nepochybně být před třiceti či čtyřiceti lety klenotem moderních Athén a snad jím i chvilku bylo. Dnes je to ale smutný svědek jejich postupného materiálního úpadku. Navíc v jeho okolí bydlí většinou problémoví obyvatelé a v noci bychom se tudy asi domů vraceli neradi. Přes den to jde, kousek odtud sídlí proslulá athénská potravinová a rybí tržnice (tu jsme s pochopitelných důvodů nenavštívili) a koupit tu jde patrně úplně všecko včetně dvaceti deka kykladského mimozemšťana, ale na bydlení to není (ano, rozumíme si dobře, hotely jsou tu velmi, velmi levné). Raději zvolte okolí nádraží Thissio nebo čtvrť Ano Petralona, pokud máte o něco více peněz tak dokonce třeba i honosné čtvrti Kolonaki či Plaka. Jde o rezidenční čtvrti, ve kterých je klid, zeleno, dle našich zkušeností bezpečno a všechno potřebné máte v dosahu.

Omonia patří k těm horším část města. Zdroj foto.

Na Athény si také můžete posvítit pěkně z výšky. Krom zmíněných starověkých vyhlídek z centrálních pahorků je tu ještě jedna možnost. Přírodní kopie Babylónské věže jménem Lykávitos. Tato impozatní hora je nejlépe dostupná z  muzejní a ambasádní čtvrti Kolonaki. Jde o příjemnou vycházku, teda na jaře. A i tehdy je proklatě do kopce, zejména ve svém počátku, navíc po schodech. Ale na cestu vám voní/smrdí pomerančovníky, cestou potkáváte spoustu Řeků venčících psy, a když vás ještě žene kupředu vidina deště a do kroku vám hraje vojenská hudba doprovázející defilé veškerenstva řecké armády včetně potápěčů v neoprenech s bombami na zádech a všech jedenácti pojízdných tanků, jste nahoře hnedka. Mají tam malinký kostel a prima frappé a s trochou nadsázky a klišé máte odsud celé Athény jako na dlani.

Pohled na Lykávitos

Pravým centrem dnešních Athén je ulice Ermou spojující dvě nejvýznamnější athénská náměstí, Syntagma a Monastiraki. Zatímco Syntagma je rušný, rozlehlý obdélník plný aut a nečekaných dopravních situací, na kterém naleznete sídlo řeckého parlamentu, před nímž hlídají Hrob neznámého vojína vojáci v dřevácích s bambulí a chůzí ptáka Marabu, Monastiraki je asi nejpodivnější a zároveň podivuhodně atmosferický plácek, který je ohraničený agorou, nádražím a vzdouvající se Akropolí a jako bonus jsou v jeho částech naprosto negeometricky a patrně náhodou rozesety dva kostely. Hraje tu muzika, zevlí se tu o sto šest, prodávají se tu jahody a holubi vám jak kamikadze podlétavají pod podrážkou, ale můžete tu projít denně třikrát a pořád je to tu fajn. Stejně jako na Ermou, která má být honosnou nákupní třídou a přitom je obyčejnou řeckou ulicí, kde vám děda prodá salep a děda 2 preclík a ulice samotná se nedokáže vyhnout kostelu z třináctého století, tak ho spolkne a on si tam furt je a když už tam je, tak kolem něj sedí lidi a jedí, co jim přijde pod ruku. Krize jak noha.

Řecký parlament střeží tzv. Evzoni

Mezi Ermou a Akropolí vás pohltí krásná čtvrť Plaka s podčtvrtí Anafiotika, která je ale nad ní, na strmém hřbetu Akropole, a tak je to vlastně asi nadčtvrť. Plaka je turistická čtvrť, to ano. Je plná sterilně malebných, drahých obchodů a předražených restaurací, které nabízejí všechno od guláše po sushi. Ale zároveň tu potkáte obchody s rukodělnými výrobky od oděvů po výrobky ze dřeva, vintage obchody i naprosté ujeťárny včetně manufaktury s hardrockovými a metalovými tričky. A pak ty restaurace a kavárny, které jsou sice také o něco dražší než o pár ulic dál, ale jsou řecké, s perfektními službami a prostě vás k sobě přitáhnou, ať už je jenom pozorujete, nebo vás vcucnou dovnitř. Zkusili jsme Café Plaka, jen tak, na café helleniko, což je sice turek od okurek, ale nesmí se to říkat. A hlavně to nejsou pražené shnilé otruby přelité vařící vodou ala česká Jihlavanka, ale řecký turek z džezvy, který vám prodlouží svou intenzitou průměrný den o dva týdny. Jo a pokud nesladíte, zkuste to nesměle nadhodit, je větší šance, že vám z kávy neudělají řeckou karamelku (ani v tom si Řekové s nenáviděnými Turky nemají co vyčítat). Krásný interiér kavárny a perfektní služby v ceně, dohromady 3 eura na osobu. 

Ve čtvrti Anafiotika zabloudíte mezi bílými domky

Minutu po opuštění kavárny jako bonus čtvrthodinové krupobití, po kterém si nejmenovaný člen výpravy musel koupit nové (čti suché) boty. Anafiotika, to jsou minibaráčky okupované partami náramných kocouřisek, kočičand a koťat, a snad i domorodými Řeky. A k nim přilehlé zahrádky a kostelíky. A dvoje schody obklopené tavernami a kavárnami, kde se cizinci rádi vydají z posledních peněz, aby se mohli na svět podívat přes sklenku vína či pálenky, nebo si postavit z husté pěny řeckého frappé hořkosladkou Akropoli. A večer tam snědí celé Řecko, protože si o to nápadně říká.

Už víte o čem bude další článek?

Autor: Aleš
Editor: Anetka

Athénská muzea

Nabídka muzeí je v Athénách opravdu pestrá, ačkoliv někdy nabírá až extrémních podob (Muzeum nápisů jsme si tedy odpustili). První muzejní expozicí, kterou jsme navštívili, bylo nové muzeum Akropole. To, že návštěvníkům nabídne kvalitní sbírku, se dá předem očekávat. Jeho velkou devízou je ale moderní pojetí, kterým exponáty či lépe jejich fragmenty prezentuje. Rekonstruuje od samého počátku kompletní příběh Akropole od prehistorického období až k historicky doloženým časům rozkvětu i úpadku posvátného athénského pahorku, navíc prezentace je plně v souladu s moderním prostorem, ve kterém se nachází. Spolu s návštěvou Akropole i vystavenými artefakty vám všechny informace z pečlivě připravených textových panelů (v řečtině a angličtině) krásně zapadnou do sebe. Navíc cena je směšná, 5 € za osobu, studenti zdarma.

Kykladský mimozemšťan

Vysoko nasazenou laťku ale udržela i ostatní muzea, která jsme navštívili, Muzeum kykladského umění (poblíž náměstí Syntagma, na úpatí pahorku Lykavitos, nachází se tu valná většina athénských muzeí) ji dokonce překonalo. Nevím, jestli jsme někdy viděli lépe připravenou expozici, navíc připočteme-li, že muzeum nedisponuje ve svých sbírkách žádnou turistickou bombou. Ale procházka celkem čtyřmi patry moderní, prosklené budovy, do které vstoupíte skrze honosnou, starobylou vilu vizáže ambasády, vám řeknou o různých podobách starověkých kultur v antickém prostoru víc než půlrok ve škole. V prvním patře si skrze kykladské umění definitivně potvrdíte, že na počátku měli ještě před slovem hlavní slovo mimozemšťani, o patro výš si odskočíte za Mykéňany a Mínojci, kteří uměli úplně všecko i psát, a to ještě předtím, než to v Řecku na 400 let zapomněli, a pak hurá na Kypr, kde pravděpodobně řádil jiný mimozemský kmen specializující se na ufovázy a míchající řeckou kulturu s perskou a egyptskou, jak se mu to zrovna hodí. To všecko interaktivně, což vrcholí v posledním patře, které je věnováno každodennímu životu v Athénách dávno před jejich rozkvětem v pátém století před Kristem. Bomba, za 5 €, student z EU platí polovinu. 

U dalších muzeí jsme přece jen na drobné limity narazili. Když Shakespeare něčemu nerozuměl, říkal: „It’s Greek to me. Právem. Národní archeologické muzeum (NAM, 7 €/osoba, studenti zdarma) a Byzantské muzeum (4 €/osoba, studenti zdarma) mají skutečně exkluzivní sbírky a prezentují je výborně. Jenže… Obě svým návštěvníkům nabízejí v zimě (tedy do 31. 3.) pouze část expozice, přičemž NAM to vůbec nesignalizuje, v byzantském nám slečna s uzarděním ve tváři sdělila, že v zimě nemají dostatek personálu. Jó, krize je krize, co dělat. V NAM navíc nelze platit vstup kartou (což oproti tomu jde v Athénách skoro všude).

Národní archeologické muzeum v Athénách

Benakiho muzeum ležící v těsném sousedství Kykladského má přece jen poněkud zastaralé pojetí prezentace svých sbírek. Pan Benaki, milionář a mecenáš umění, už je dávno po smrti a od ní se v muzeu evidentně nic nepřihodilo. Ale jinak tam byl fajn personál, starší pan se krásně snažily mluvit anglicky, prostě i přes všechny výhrady z českého pohledu nedosažitelný sen. A když už jsme u toho snu, to jsou vlastně poslední dvě patra Benakiho muzea. Jde vlastně o zhmotnění snu moderního Řecka o samostatnosti. Takže čekejte spoustu krojů, uniforem, Byronovy bambitky, partyzánské prapory a tolik nacionálního patosu, který se do příslušných místností vejde. Ale ten k Řekům patří, tak jim ho nebudeme brát. Raději se z muzea přenesme do ulic současných Athén. Čekejte další článek! A pokud jste tak ještě neprovedli, přečtěte si Úvod do Athén a článek o prehistorických a antických Athénách!

Autor: Aleš

Editor: Anetka

Úvod do Athén

Být doma na velikonoční prázdniny je stejně trapné jako české oslavy Velikonoc. Vzhledem k tomu, že ani jeden z nás neuznává pomlázky, zajíčky a beránky, rozhodli jsme se utéct za hranice. V soutěži o nejlevnější letenky zvítězila trasa Varšava Modlin - Athény se společností Ryanair. Přičteme-li k tomu cestu s Českými drahami z Pardubic do Polska, cesta tam i zpátky vyšla 2 400 Kč na jednoho. K tomu třeba přičíst transporty z letiště a na letiště - nabízí se ModlinBus (10 až 15 € zpáteční) a Koleje Mazowieckie (8 € zpáteční).

Do Athén jsme přiletěli relativně pozdě večer, nicméně athénské metro spojuje město s letištěm v půlhodinových intervalech až do půlnoci. Vzhledem ke vzdálenosti letiště od centra je cena přiměřená - 10 € za osobu, 18 € za lístek pro dva. Pokud jste student, máte se v Athénách jako král, první sleva přichází již v této chvíli a je poloviční (studenti do 26 let ze zemí EU s platnou studentskou ID kartou). Tato cena se však vztahuje pouze na letištní spoj, kdy projíždíte mimoměstskou zónou. Obyčejný přestupní lístek platný 90 minut stojí 1,40 €, EU studentům stačí za 0,60 €. Informační tabule jsou v řečtině i angličtině a nesetkali jsme se s žádnými problémy. Metro je spolehlivé a stanice poměrně nové a čisté. Po Athénách se můžete také svézt tramvají a trolejbusem, s těmi však nemáme zkušenost. Více o městské hromadné dopravě se můžete dočíst zde (AJ). 

Athény - džungle plná antiky a lesů

Ubytování jsme si našli přes Airbnb, hotely v rozumnějších částech města (čti části, ve kterých je klid a bezpečno) jsou poměrně drahé. Zvolili jsme čtvrť Ano Petralona, která leží na úpatí jednoho z centrálních athénských pahorků Fillopapos, cca 15 minut pěšky od Akropole. Na setmělé stanici Petralona nás náš hostitel Themis naložil do auta a za pár minut jsme se ocitli v nejhezčím malém bytě, jaký si lze jako základnu pro průzkum města přát.

Upřímně, nějak jsme netušili, co od Athén čekat. Jestli Balkán ve významu bugr a lesk dávných časů marně překrývající bídu současnosti, nebo chladné muzeum pro turisty. S Řeckem jsme měli pouze mizivé zkušenosti, navíc už poměrně dávné a povětšinou z ostrovních resortů. Tak jsme se nechali překvapit. A po všech stránkách příjemně!

V Athénách jsme toho viděli a zažili tolik, že jsme se rozhodli rozdělit naše vyprávění do několika článků. První z nich už máte za sebou, dalším jsou Athény prehistorické a antické.

Autor: Aleš 
Editor: Anetka