Co dělám ve Florencii

Nákup kola odstartoval období dešťů, a proto jsem se během jednoho deštivého říjnového odpoledne rozhodla sepsat článek o tom, proč jsem vlastně momentálně ve Florencii.

Jako spousta dalších univerzitních studentů jsem již před rokem objevila kouzlo programu Erasmus. Zatímco v loni jsem si střihla semestr na univerzitě La Sapienza v Římě, letos jsem se rozhodla vyzkoušet si v rámci zmíněného stipendia pracovní stáž. Ačkoli možností, kam vyrazit, byla spousta, znovu u mě zvítězila Itálie. Oslovila jsem pár institucí a nakonec se šťastně rozhodla pro Honorární konzulát České republiky ve Florencii. Připravila jsem formuláře, otravovala s tím pár lidí na katedře,na konzulátu a bylo hotovo. 

Honorární konzulát České republiky pro Toskánsko

Honorární konzulkou ve Florencii je úžasná dáma jménem Giovanna Dani del Bianco. Právě ona zaštiťuje veškerý chod této malinkaté instituce, která má na starosti pomáhat českým občanům v Toskánsku a zároveň se podílí či sama pořádá zajímavé akce. V kanceláři se mnou pracují dvě skvělé kolegyně Aranka a Petra. Společně se staráme jak o byrokratické záležitosti, tak i o kulturní. Na konzulátu dokonce funguje česká škola, kde se děti ze smíšených rodin mohou učit česky.
Rodina del Bianco zároveň založila nadaci Romualdo del Bianco, která stojí za další řadou výstav, koncertů, festivalů a setkáváním lidí z celého světa. V duchu „Life Beyond Tourism“ pracuje na tom, aby lidé mířící do Florencie si z města odnášeli něco víc, než jen plnou paměť fotoaparátů a tašky nových oděvů. Sídlí v Palazzo Coppini v samém centru Florencie, chlubí se kolekcí předmětů z celého světa a tvoří moje další pracoviště. 

Abych vám dala příklad naší práce, popíši vám největší událost, kterou jsem tu dosud zažila. Konzulát ve spolupráci s nadací Romualdo del Bianco uspořádal výstavu děl Karla Vysušila v Palazzo Medici Riccardi, tedy v jedné z nejvýznamnějších florentinských staveb. Slavnostní vernisáže se zúčastnil pan Martin Vysušil, syn nedávno zesnulého výtvarníka. Předvedlo se tu nejen české moderní umění, ale také tuzemská gastronomie. Studenti z Hotelové školy Radlická společně s italskou školou l’Istituto Enriques di Castefiorentino připravili bohatý raut, který uspokojil i ty nejmlsnější jazýčky.

Obrazy Karla Vysušila v Palazzo Medici Riccardi.

A co pro mě taková akce znamená? Proniknout do zákulisí přípravy mezinárodní kulturní akce. Seznámit se s řadou zajímavých lidí, ať už z České republiky nebo Itálie. Pochopit smysl takových událostí, tedy představit českou kulturu v zahraničí a navázat tak jakýsi dialog, který může vést nejen k dalším podobným akcím, ale zejména k jakémusi vnitřnímu obohacení. Jste zkrátka spokojeni, že jste se na něčem takovém mohli podílet, a to ať již z pohledu organizátora nebo návštěvníka. 

Kolem a kolem mi tu každý den běží děsivě rychle, a i když se mi někdy zasteskne po domově, cítím se tu svým způsobem potřebná. A to mě těší a naplňuje chutí tu pracovat, poznávat a samozřejmě také užívat si.