Poděkování

Všechno jednou končí, aby jiné mohlo začít. Dlouho jsem nepublikovala žádný příspěvek, přitom jsem toho zažila víc než dost. Od krásných vánočních prázdnin v pohodlí domova přes Silvestrovský pobyt Jeseníkách přes návrat do krásné Florencie a výlet do Umbrie. Snad se brzy najde čas, abych sepsala vše, co všechno mi stáž v Itálii umožnila prožít, vidět a ochutnat.

Tento příspěvek bych ráda věnovala všem skvělým lidem, kterým dlužím poděkování za to, že můj půlroční pobyt v zahraničí byl takový, jaký byl.

Začněme Honorárním konzulátem České republiky ve Florencii a paní honorární konzulkou Giovannou Dani Del Bianco. Právě tato dáma mi umožnila, abych se vůbec mohla do Florencie vypravit. Poskytla mi ubytování v malém bytečku hned vedle kanceláře konzulátu, stanovila program mé stáže a přivedla mě do nadace Romualdo Del Bianco.

„Gentile Signora, La ringrazio per la Sua generosità. È stato un piacere lavorare con Lei ed aprezzo molto la Sua disponibilità. Grazie a Lei ho passato un‘esperienza che ha arricchito la mia vita per sempre.“

Dalším významným člověkem, který provázel můj florentský život, je Aranka Myslivcová. Předsedkyně Asociace přátel České republiky ve Florencii je zároveň nepostradatelnou osobou pro celý konzulát. Bylo mi skutečně ctí sdílet kancelář s někým natolik schopným a ochotným.

„Milá Aranko, patří Ti můj obrovský dík a poklona za to, co všechno pro českou komunitu v Toskánsku vykonáváš. Svou stáž ve Florencii si bez Tvé pomoci nedokážu představit.“

Neméně důležitou postavou, se kterou jsme se ve Florencii seznámila, je Petra Březáčková. Její kreativita a nápaditost stojí za spoustou zajímavých projektů, jejichž cílem je přinášet do Florencie to nejkrásnější z české kultury.

„Milá Petro, moc si cením našeho přátelství a doufám, že ho můj návrat do České republiky nenaruší. Spolupráce s Tebou mi přinesla řadu nových zkušeností, za které Ti nepřestanu být vděčná.“

S konzulátem úzce souvisí krásný projekt pod vedením Zdenky Skorunkové Dati, a to Česká škola ve Florencii. Díky Zdence jsem se stala součástí party, která umožňuje dětem z italsko-českých rodin poznávat krásy našeho komplikovaného jazyka.

 „Zdeni, Petro, Blanko a Jano, vaše práce pro Českou školu ve Florencii je zkrátka obdivuhodná. Jsem moc a moc ráda, že jsem vás mohla všechny poznat a pomoci s tímto záslužným projektem. Děkuji za tuto skvělou zkušenost a doufám, že zůstaneme nadále v kontaktu!“

Honorární konzulát však není jediným místem, které mě ve Florencii přijalo s otevřenou náručí. Jak už jsem zmínila, paní Giovanna Dani Del Bianco mě přivedla také do nadace Fondazione Romualdo Del Bianco. Tato organizace je úzce propojena s institutem Life Beyond Tourism, jehož cílem je podpora mezikulturního dialogu. Právě zde jsem se stala součástí týmu, který připravuje mezinárodní konference, semináře a setkání lidí z celého světa. Hlavou této kanceláře je Michaela Žáčková Rossi, jejíž organizační nadání si zasluhují můj nejhlubší obdiv, stejně jako celý tým. Jen těžko byste hledali partu schopnějších lidí! Pro mě to však nebyly pouze skvělé kolegyně, ale především kamarádky, které mi budou velmi chybět. 

„Carissime colleghe - Míša, Stefania, Zdenka, Eleonora e Chika - per la mia vita fiorentina avete una importanza speciale. La possibilità di collaborare con voi è stata una esperienza grandissima per me e grazie a voi ho imparato tanto. Il vostro ufficio lavora con precisione, e inoltre siete la gente fantastica.“

Jmenovat všechny ty skvělé lidi, se kterými jsem tu přišla do kontaktu, by však zabralo další a další odstavce. Příspěvek tak uzavřu rychle a jednoduše:

„Ringrazio il Consolato Onorario della Repubblica Ceca, la Fondazione Romualdo Del Bianco - Life Beyond Tourism e tutte le persone fantastiche che ho conosciuto a Firenze! Ci vediamo presto!“

Co dělám ve Florencii

Nákup kola odstartoval období dešťů, a proto jsem se během jednoho deštivého říjnového odpoledne rozhodla sepsat článek o tom, proč jsem vlastně momentálně ve Florencii.

Jako spousta dalších univerzitních studentů jsem již před rokem objevila kouzlo programu Erasmus. Zatímco v loni jsem si střihla semestr na univerzitě La Sapienza v Římě, letos jsem se rozhodla vyzkoušet si v rámci zmíněného stipendia pracovní stáž. Ačkoli možností, kam vyrazit, byla spousta, znovu u mě zvítězila Itálie. Oslovila jsem pár institucí a nakonec se šťastně rozhodla pro Honorární konzulát České republiky ve Florencii. Připravila jsem formuláře, otravovala s tím pár lidí na katedře,na konzulátu a bylo hotovo. 

Honorární konzulát České republiky pro Toskánsko

Honorární konzulkou ve Florencii je úžasná dáma jménem Giovanna Dani del Bianco. Právě ona zaštiťuje veškerý chod této malinkaté instituce, která má na starosti pomáhat českým občanům v Toskánsku a zároveň se podílí či sama pořádá zajímavé akce. V kanceláři se mnou pracují dvě skvělé kolegyně Aranka a Petra. Společně se staráme jak o byrokratické záležitosti, tak i o kulturní. Na konzulátu dokonce funguje česká škola, kde se děti ze smíšených rodin mohou učit česky.
Rodina del Bianco zároveň založila nadaci Romualdo del Bianco, která stojí za další řadou výstav, koncertů, festivalů a setkáváním lidí z celého světa. V duchu „Life Beyond Tourism“ pracuje na tom, aby lidé mířící do Florencie si z města odnášeli něco víc, než jen plnou paměť fotoaparátů a tašky nových oděvů. Sídlí v Palazzo Coppini v samém centru Florencie, chlubí se kolekcí předmětů z celého světa a tvoří moje další pracoviště. 

Abych vám dala příklad naší práce, popíši vám největší událost, kterou jsem tu dosud zažila. Konzulát ve spolupráci s nadací Romualdo del Bianco uspořádal výstavu děl Karla Vysušila v Palazzo Medici Riccardi, tedy v jedné z nejvýznamnějších florentinských staveb. Slavnostní vernisáže se zúčastnil pan Martin Vysušil, syn nedávno zesnulého výtvarníka. Předvedlo se tu nejen české moderní umění, ale také tuzemská gastronomie. Studenti z Hotelové školy Radlická společně s italskou školou l’Istituto Enriques di Castefiorentino připravili bohatý raut, který uspokojil i ty nejmlsnější jazýčky.

Obrazy Karla Vysušila v Palazzo Medici Riccardi.

A co pro mě taková akce znamená? Proniknout do zákulisí přípravy mezinárodní kulturní akce. Seznámit se s řadou zajímavých lidí, ať už z České republiky nebo Itálie. Pochopit smysl takových událostí, tedy představit českou kulturu v zahraničí a navázat tak jakýsi dialog, který může vést nejen k dalším podobným akcím, ale zejména k jakémusi vnitřnímu obohacení. Jste zkrátka spokojeni, že jste se na něčem takovém mohli podílet, a to ať již z pohledu organizátora nebo návštěvníka. 

Kolem a kolem mi tu každý den běží děsivě rychle, a i když se mi někdy zasteskne po domově, cítím se tu svým způsobem potřebná. A to mě těší a naplňuje chutí tu pracovat, poznávat a samozřejmě také užívat si.