Do Florencie dorazil podzimní vánek.
Obloha chytla tmavě modrou barvu, mraky se převalují z jedné světové
strany na druhou a voda v řece Arno se mírně zazelenala. Při troše štěstí
svítí slunce, občas se strhne nepěkný liják a začínám uvažovat o nepromokavé
bundě a výměně tenisek za holinky.
Podzimní Florencie však stále zůstává
krásnou Florencii. Je obdivuhodné, že ačkoli má přes 360 tisíc obyvatel,
uchovává si jakousi venkovskou atmosféru. Pokud pominu pár rušných ulic
v centru a moderní čtvrtě, stačí se vydat na krátkou procházku a člověk
objeví stromy, louky, lesy nebo třeba stáje s koňmi a farmy.
Zrovna o víkendu jsem se vypravila
na své biciclettě za zelenými místy Florencie. Samotná projížďka čtvrtí Novoli,
kde bydlím, stála za to. Nachází se tu monumentální justiční palác, park
s jezírkem a altánkem, pár budov florentské univerzity a pěkné hotely.
Mám tu také krásný výhled na zarostlé kopce, které se mi zatím nepodařilo
pojmenovat.
 |
| Palazzo di Giustizia je od roku 2012 novým sídlem florentských soudů |
Ze čtvrti Novoli je to jen kousek
cesty do zelené perly Florencie - Parco delle Cascine. Výstavbu parku zahájil
Cosimo I. Medicejský již v roce 1563 jako jednu ze svých hospodářských
usedlostí. Medicejští tu chovali dobytek a vyráběli sýr, od čehož byl také
odvozen název parku (antické cascio = italské cacio = sýr). Žádnou krávu, ovce
ani výrobnu sýra jsem tu sice neobjevila, ale za to je tu plno nádherných cest,
luk, stromů, hned dvě dostihová závodiště (z nichž jedno opuštěné), několik
stájí, spousta sportovců, pejskařů a míst k nerušenému odpočinku.
Z parku poté vede příjemná
cyklostezka až do blízkého městečka Signa. Trasa je dlouhá asi deset kilometrů
a po cestě není ani jedno stoupání. Bohužel jsem na svém cyklostroji cítila
každý kamínek a konečně jsem tak docenila půvab horského kola s přehazovačkou, kotoučovými
brzdami a komfortním sedlem, které na mě čeká v garáži v Čechách. Dá
se říci, že za první známky civilizace, tedy pěstírnu kiwi a asfaltovou
silničku, jsem byla po hodině usilovného šlapání opravdu vděčná.
 |
| Cyklostezka do městečka Signa lemuje řeku Arno |
Městečko Signa není zvlášť významné,
nicméně se tu nachází další obrovský park. V něm se navíc ukrývají malebná
jezera, bazén, bary, restaurace či dětská hřiště a minigolf. Parco Renai je tak
místem, kam se Florenťané jezdí osvěžit a užít si zábavu přímořského rázu.
Můžete si tu dokonce půjčit vodní skútr, šlapadla, loďky nebo jen ulehnout na
pláž a slunit se. Přes léto se tu konají nejrůznější akce a to jak pro dospělé,
tak i pro děti. Netroufám si říct, jak moc je tu o prázdninách rušno, ale i na
konci října jsem tu potkala několik skupinek lidí, od zamilovaných párů přes
rodiny až po vitální důchodce.
Cesta zpět do Florencie byla o něco
náročnější a těsně před svým bytem jsem dokonce zjistila proč. Zadní kolo jsem
měla úplně vyfouklé. V naprosté únavě jsem si na internetu našla nejbližší
opravnu, kam jsem ho druhý den mohla dovést. Sympatický děda v opravně mi
vysvětlil, že je nutné vyměnit celý plášť, jinak budu muset dofukovat kolo po
každé jízdě. Tato operace mě sice vyšla na 20 €, ale bez svého dopravního
prostředku bych byla naprosto ztracená. Navíc už za sebou máme tolik zážitků!
Od krásných projížděk podél řeky Arno až po pád před katedrálou Santa Marie del
Fiore, kde mě musel ze země sbírat japonský turista.
 |
| Projížďky na kole podél řeky patří ve Florencii k těm nejkrásnějším |
Z opravny kol jsem tak mohla
rovnou zamířit do centra, kde na mě čekala Giulia a kurz freskové malby. O tom
ale zase jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat