O současných Athénách

Athény nás popravdě okouzlily téměř bez jakýchkoliv výhrad. Není to skanzen pro turisty, není to nekropole, ale skutečná metropole se všemi potenciálními klady a jistě i odvrácenou stranou, kterou ale dovedně skrývá. Budete-li si vybírat bydlení, zkuste to co nejblíže centra. V takovém případě totiž vůbec není nutné řešit něco jako hromadnou dopravu. My jsme si ji užili jen cestou z letiště a na letiště při výletu do přístavu Piraeus. Ve všech případech šlo o metro. Na modré trase (ta letištní) jezdí moderní soupravy a informační tabule jsou dvojjazyčné. Na červené a zelené trase potkáte většinou soupravy staré. Nesetkali jsme se ale s žádnými problémy. Přestupní lístek platný 90 minut stojí 1,40 euro, studenti z EU potřebují pouze poloviční za 0,60 euro.

Athénský přístav Piraeus

Dále je třeba vyhýbat se okolí náměstí Omonia. Plateia Omonia mělo nepochybně být před třiceti či čtyřiceti lety klenotem moderních Athén a snad jím i chvilku bylo. Dnes je to ale smutný svědek jejich postupného materiálního úpadku. Navíc v jeho okolí bydlí většinou problémoví obyvatelé a v noci bychom se tudy asi domů vraceli neradi. Přes den to jde, kousek odtud sídlí proslulá athénská potravinová a rybí tržnice (tu jsme s pochopitelných důvodů nenavštívili) a koupit tu jde patrně úplně všecko včetně dvaceti deka kykladského mimozemšťana, ale na bydlení to není (ano, rozumíme si dobře, hotely jsou tu velmi, velmi levné). Raději zvolte okolí nádraží Thissio nebo čtvrť Ano Petralona, pokud máte o něco více peněz tak dokonce třeba i honosné čtvrti Kolonaki či Plaka. Jde o rezidenční čtvrti, ve kterých je klid, zeleno, dle našich zkušeností bezpečno a všechno potřebné máte v dosahu.

Omonia patří k těm horším část města. Zdroj foto.

Na Athény si také můžete posvítit pěkně z výšky. Krom zmíněných starověkých vyhlídek z centrálních pahorků je tu ještě jedna možnost. Přírodní kopie Babylónské věže jménem Lykávitos. Tato impozatní hora je nejlépe dostupná z  muzejní a ambasádní čtvrti Kolonaki. Jde o příjemnou vycházku, teda na jaře. A i tehdy je proklatě do kopce, zejména ve svém počátku, navíc po schodech. Ale na cestu vám voní/smrdí pomerančovníky, cestou potkáváte spoustu Řeků venčících psy, a když vás ještě žene kupředu vidina deště a do kroku vám hraje vojenská hudba doprovázející defilé veškerenstva řecké armády včetně potápěčů v neoprenech s bombami na zádech a všech jedenácti pojízdných tanků, jste nahoře hnedka. Mají tam malinký kostel a prima frappé a s trochou nadsázky a klišé máte odsud celé Athény jako na dlani.

Pohled na Lykávitos

Pravým centrem dnešních Athén je ulice Ermou spojující dvě nejvýznamnější athénská náměstí, Syntagma a Monastiraki. Zatímco Syntagma je rušný, rozlehlý obdélník plný aut a nečekaných dopravních situací, na kterém naleznete sídlo řeckého parlamentu, před nímž hlídají Hrob neznámého vojína vojáci v dřevácích s bambulí a chůzí ptáka Marabu, Monastiraki je asi nejpodivnější a zároveň podivuhodně atmosferický plácek, který je ohraničený agorou, nádražím a vzdouvající se Akropolí a jako bonus jsou v jeho částech naprosto negeometricky a patrně náhodou rozesety dva kostely. Hraje tu muzika, zevlí se tu o sto šest, prodávají se tu jahody a holubi vám jak kamikadze podlétavají pod podrážkou, ale můžete tu projít denně třikrát a pořád je to tu fajn. Stejně jako na Ermou, která má být honosnou nákupní třídou a přitom je obyčejnou řeckou ulicí, kde vám děda prodá salep a děda 2 preclík a ulice samotná se nedokáže vyhnout kostelu z třináctého století, tak ho spolkne a on si tam furt je a když už tam je, tak kolem něj sedí lidi a jedí, co jim přijde pod ruku. Krize jak noha.

Řecký parlament střeží tzv. Evzoni

Mezi Ermou a Akropolí vás pohltí krásná čtvrť Plaka s podčtvrtí Anafiotika, která je ale nad ní, na strmém hřbetu Akropole, a tak je to vlastně asi nadčtvrť. Plaka je turistická čtvrť, to ano. Je plná sterilně malebných, drahých obchodů a předražených restaurací, které nabízejí všechno od guláše po sushi. Ale zároveň tu potkáte obchody s rukodělnými výrobky od oděvů po výrobky ze dřeva, vintage obchody i naprosté ujeťárny včetně manufaktury s hardrockovými a metalovými tričky. A pak ty restaurace a kavárny, které jsou sice také o něco dražší než o pár ulic dál, ale jsou řecké, s perfektními službami a prostě vás k sobě přitáhnou, ať už je jenom pozorujete, nebo vás vcucnou dovnitř. Zkusili jsme Café Plaka, jen tak, na café helleniko, což je sice turek od okurek, ale nesmí se to říkat. A hlavně to nejsou pražené shnilé otruby přelité vařící vodou ala česká Jihlavanka, ale řecký turek z džezvy, který vám prodlouží svou intenzitou průměrný den o dva týdny. Jo a pokud nesladíte, zkuste to nesměle nadhodit, je větší šance, že vám z kávy neudělají řeckou karamelku (ani v tom si Řekové s nenáviděnými Turky nemají co vyčítat). Krásný interiér kavárny a perfektní služby v ceně, dohromady 3 eura na osobu. 

Ve čtvrti Anafiotika zabloudíte mezi bílými domky

Minutu po opuštění kavárny jako bonus čtvrthodinové krupobití, po kterém si nejmenovaný člen výpravy musel koupit nové (čti suché) boty. Anafiotika, to jsou minibaráčky okupované partami náramných kocouřisek, kočičand a koťat, a snad i domorodými Řeky. A k nim přilehlé zahrádky a kostelíky. A dvoje schody obklopené tavernami a kavárnami, kde se cizinci rádi vydají z posledních peněz, aby se mohli na svět podívat přes sklenku vína či pálenky, nebo si postavit z husté pěny řeckého frappé hořkosladkou Akropoli. A večer tam snědí celé Řecko, protože si o to nápadně říká.

Už víte o čem bude další článek?

Autor: Aleš
Editor: Anetka